Historie

Počátky jihlavského Sokola spadají do konce 19. století. Po několikaleté snaze zakladatelů byl jihlavský Sokol roku 1892 registrován tehdejšími orgány. Cvičení bylo zahájeno nejprve v soukromých prostorách, a poté v domě Beseda, který byl v té době střediskem českých spolků v tehdy převážně německé Jihlavě. Již několik roků po svém založení si Sokol Jihlava ustavil spolek pro postavení vlastní tělocvičny. Ten měl za úkol shromažďovat především finanční prostředky pro postavení sokolovny. Po první světové válce si Sokol Jihlava zřídil své cvičiště v prostorách, kde dnes stojí Horácký zimní stadion. Vlastní cvičení probíhalo v tělocvičně Masarykovy školy. Teprve v polovině třicátých let byl nashromážděn dostatek peněz na stavbu sokolovny podle návrhu předního českého architekta Bohuslava Fukse, která byla otevřena v roce 1935.

Pro své vlastenecké a demokratické zaměření byl Sokol mnohokrát pronásledován. V obou světových válkách byl zakázán a poté ihned obnoven; nejdelší dobou jeho zákazu však bylo čtyřicetileté období komunistického režimu. Přesto, že se po roce 1948 v sokolovně cvičilo, a to mnohdy pod vedením bývalých sokolských cvičitelů, duchovní stránka Sokola se postupně začala ze cvičení vytrácet. Nikde nesměly viset sokolské znaky a vlajky, sokolské prapory musely být schovány na půdách. Generace mladých lidí, která chodila v této době do sokolovny cvičit, se postupně Sokolu odrodila. Majetek byl převeden na stát a spolek byl stejně jako všechny ostatní v republice zakázán.

Přišel rok 1989 a s ním i pád komunismu. Na konci roku se konal sjezd Sokola v Praze, kde byla obnovena Československá obec sokolská a následně se začaly po celé republice obnovovat sokolské jednoty. Na podzim 1990 se ozvala i Jihlava. Několik nadšenců svolalo na 10. září ustavující schůzi do hotelu Zlatá hvězda a od této chvíle se začínají psát novodobé dějiny jihlavské sokolské jednoty. Po zaregistrování jednoty na ministerstvu vnitra byl uplatněn nárok na vrácení sokolského majetku. V té době to bylo považováno za neslýchanou opovážlivost – Sokol chce sebrat pracujícímu lidu sokolovnu! Odmítavě se stavěli nejen mnozí cvičenci a funkcionáři ČSTV (v té době ještě monopolní organizace na tělovýchovu), ale i někteří veřejní představitelé města. V roce 1991, kdy byla Sokolu Jihlava většina původního majetku vrácena, odešla značná část členů, kteří působili do té doby v sokolovně v oddílu ZRTV, do nově založené Asociace sport pro všechny. Sokol se stal mnoha lidem cizí.

Navrácení sokolského majetku nebylo úplné. Pozemek pod dnešním Okresním úřadem, který rovněž patřil Sokolu Jihlava a byl po roce 1948 znárodněn, dodnes vrácen nebyl a právo na jeho vrácení stát Sokolu stále upírá. V této nelehké situaci začala hrstka věrných obnovovat činnost jednoty. Po převzetí sokolovny od Sportovního klubu se ihned započalo s jejími opravami. Byla opravena střecha, prosklená stěna u schodiště, fasáda, atd. Cvičení se podařilo obnovit ve všech složkách a vzhledem k tomu, že název Sokol přece jen zůstal u veřejnosti pojmem, začala se členská základna rychle rozrůstat. Během relativně krátké doby dosáhl počet členů několika set. Díky obnovené činnosti župy plk. Švece se začali školit noví cvičitelé a pomahatelé.